Švédské Dakoty (1. část)

Příští rok uplyne 70 let od prvního letu dopravního letounu Douglas DC-3, který se stal jedním z mezníků letecké dopravy a vývoje letectví vůbec. Přesto, že výroba byla ukončena již v roce 1946, stále jich po celém světě létá skoro tisíc, z toho dvě ve Švédsku.V první části mého článku bych rád krátce popsal jednu z nich, kterou vlastní pan Ake Jansson s podporou spolku "Vallentuna aviatörförening", který má asi 400 členů. Členem se může stát každý, kdo zaplatí členský poplatek 60 SKR (asi 200 Kč) ročně. Za to mimo jiného dostává i členský časopis.

foto: Miro Patočka

Domovským letištěm této Dakoty je Vallentuna, letiště s trávou kvality fotbalového hřiště, které leží mezi městem Stockholm a mezinárodním letištěm Stockholm-Arlanda. Na zimu je však DC-3 přelétáván na letiště Stockholm-Bromma.

foto: Miro Patočka

Dakota je vyrobena v roce 1942 s výrobním číslem 16697, i když majitel tvrdí, že je z roku 1937, což je také vyraženo na výrobním štítku spolu s číslem 16697. Jedná se však patrně o omyl. Během války létal letoun u Royal Air Force. Počátkem osmdesátých let je v USA zakoupen panen Ake Janssonem a dopraven do Zaire (bývalé Belgické Kongo) kde pan Ake Jansson vlastnil leteckou společnost. Dakota zde měla registraci 9Q-CUK a byla intenzívně využívána k výcviku parašutistů. V roce 1991 však dochází v Zaire k nepokojům a válce. Pan Ake Jansson musí prakticky během jednoho dne zrušit činnost svého podniku a opustit část svého leteckého parku. Po víceméně dobrodružném úletu se dostává na palubě 9Q-CUK zpět do své vlasti. Usídluje se na letišti ve Valentunne, kde bydlí dodnes. Kvůli finančnímu ulehčení provozu dostává Dakota na konci devadesátých let estonskou regitraci ES-AKE. Po katastrofě holandské Dakoty (PH-DDA, Dutch Dakota Association), kde celá posádka a všichni cestující zahynuli, a podobném případu v Německu omezuje Švédská správa civilního letectví počet cestujících pro tento typ na 21 sedaček z původních 28. To bohužel zdražuje provoz tohoto letadla.

foto: Miro Patočka

Dakota je využívána mimo jiné členy spolku k cestám na různé letecké dny jak ve Skandinávii, tak i jinde v Evropě (Duxford, Hamburk). Objevila se i v Praze, a to ve dnech 16. - 19.07.1998, kde se účastnila natáčení španělského filmu "Dívka mého života". Do dnešního dne má nalétáno přes 19 000 hodin. Část přístrojů v kabině je původní, m.j. třeba autopilot Sperry.

foto: Miro Patočka

Technické údaje letadla: Douglas DC-3 je poháněn dvěma motory Pratt & Whitney Twin Wasp R.1830. Rozpětí křídel je 28,96 a délka letadla 19,65 metrů. Nosná plocha křídel zabírá 91,7 čtverečních metrů. Maximálním vzletová hmotnost letadla činí 11 413 kg. DC-3 létá rychlostí 290 - 360 km/h, dolet má 2750 - 3420 km.

Author: MP



Related categories

Comments

Comments can only be added by registered users.

No comments added.

Partners


Advertisement
This website uses cookies to ensure you get the best experience on our website. Further details